Město PÍSEK

Od okamžiku, kdy se člověk stal člověkem, bylo potřeba zřídit určité bezpečnostní složky k ochraně vnitřního pořádku. Ve středověkých městech dbal na pořádek rychtář. Vybíral pokuty uložené městskou radou, trestal opilce, šejdíře a vůbec všechny, kteří se protivili dobrým mravům. Záleželo na vrchnosti - v případě Písku přímo na panovníkovi - kam šly pokuty. Zda do její kapsy či do městské pokladny.

Úřady monarchie pak zřídily četnictvo, sice naoko k ochraně bezpečnosti, ale především měli jeho příslušníci slídit po nepřátelích zřízení a udávat pro malichernosti. V Písku bylo ustanoveno 15. března 1850 šest četníků v čele se strážmistrem. Obec pro ně musela najmout dům a vybavit ho veškerým nábytkem a náležitostmi. Tato četnická kasárna se nacházela v Žižkově ulici čp.185, kde je nyní herna a bar RX2 (vedle domu Svazu chovatelů). Město muselo četníkům obstarávat i otop a osvětlení, kancelářské potřeby a později zajišťovat i opravy a úklid v domě. Nároky četníků vůči obci se neustále stupňovaly a není divu, že občanům byli četníci spíše proti srsti. Za první republiky ce v Písku nacházelo velitelství četnického oddělení č.14 a zdejší stanice, která sídlila v Pražské ulici čp.262 měla vrchního strážmistra a šest strážníků. Počet policistů ve městě se pak zvýšil zřízením okresní pátrací stanice v roce 1928.

Městu a jeho obyvatelům však více prospěla policie, která spolu s úředníky obývala budovu radnice a tam byla i šatlava. Tato policie podléhala přímo starostovi. V roce 1922 měla svého komisaře, nadstrážmistra, dva velitele oddílu, tři nadstrážníky a osmnáct strážníků. Obec jejich prostřednictvím vykonávala funkci policie polní, potravinářské, tržní, čelední, mravnostní, stavební a požární. Příslušníkům sboru mimo plat poskytovala zdarma výstroj a výzbroj a finanční příspěvek na byt a otop, prádlo a obuv. Po 2.světové válce se policie i četnictvo sloučily pod jedinou složku - sbor národní bezpečnosti. Až po roce 1989 se městská policie stala opět samostatnou.